Linda aneb jak jsem se k ní dostala
Linda, aneb jak jsem se k ní dostala?
Milí čtenáři,
jako první příběh vám povím o mé kobylce a komplikované cestě k ní.
Už jako malá jsem měla ráda koně a můj velký sen byl také jednoho vlastnit, nějakého toho hezkého, nasvaleného a vysokého koně. Jenže čas plynul, jízdárny krachovaly a sen se mi stával méně a méně reálným.. Když jsem však už půl roku neseděla v sedle, jízda mi začala chybět.. Poblíž mého města nebyly žádný farmy, a tak jsme s mamkou začaly zvažvat pronájem koně. Našly jsme takovou hezkou plnokrevnou kobylku, ale majitelka nám volala, že je spíše pro zkušenější jezdce, ale že si jí mohu přijet vyzkoušet. My jsme raději neriskovaly nějakou tu zlomeninu, a tak jsme hledaly jinde. Nic jsme nenacházely, tak jsme začaly zvažovat můj velký dětský sen-vlastnit koně. Když jsme objížděly stáje, náhodou jsme narazily na nějakého soukromníka, který prodával dva chladnokrevné koně. Když jsme vešli do stáje, ihned jsem zbystřila - stál tam můj dětský sen - hezká, nasvalená a vysoká kobyla. Neváhali jsme, prověřili jsme ji a za tři dny jsme ji měli doma. Byla to skvělá kobylka, dělala co se po ní chtělo, chodila jak pod sedlem tak v zápřeži. Ovšem nic netrvá věčně ani tohle ne. Po dvou měsících 13. srpna 2007 se za brankou naší chalupy objevil pán, zda je kobyla na prodej. My jsme mu odpověděli ''ne není na prodej'', ale přesto jsme ho pozvali dál, ani nevím proč. Stejně sme mu jí šli ukázat a nakonec nám řekl, že má chov chladnokrevných koní a že mu přivezli dva plnokrevné koně, kteří mají kariéru na jatkách. Druhý den jsme se jely podívat na norického hřebce, jímž by jsme kobylu připustily, když jsme tam přijely ve výběhu stálo hříbě..Tedy nebylo to hříbě, ale já si myslela že jo, stála tam vychrtlá, malá kobylka s rozseklim okem a něčim hezkým uvnitř. Právě ted se mi honilo tisíce otázek v hlavě..Šli jsme se podívat i na ty chladnokrevné koně, byli nádherní a ten druhý plnokrevník co byl ve stáji, taky nic moc, ale pořád v lepší kondici než ta venku.. Byla tak hubená, že mě neunesla, nedávala ani nohy, nic..Nevypadala na 4 roky, nevypadala, že by z ní někdy mohl být nějaký dobrý kůn. Věděla jsem, že to, co tomuhle koni lidé udělali za měsíc, se bude napravovat roky..Nemohla jsem ji nechat dát do salámu, do žaludku mnoha nenasytných lidí, musela jsem ji zachránit, ale jak?? Přeci jen jsme zrovna neměli 30 000Kč i když jsem věděla, že je to přehnaná cena za tuto sotva stojící herku. Pán mi nabídl výměnu, že by ji připustil a měla by hříbátko, tak jsem to udělala, vím, že už jí neuvidim každý den a třeba se nebude mít tak dobře jako u nás, ale alespon neuvidim tuto vychrtlou kobylku za měsíc na pultu v Supermarketu. Opravdu jsem nevěděla co si beru za koně, věděla jsem jen to, jak je stará, nevěděla jsem jak se bude chovat, jestli na ní někdo seděl nebo jestli má nějaké zdravotní problémy..Ještě v ten den ve dvě hodiny odpoledne k nám přijel přepravník s vychrtlou kobylou, která se v něm mlátila tak, že jsem myslela, že ten přepravník nevydrží. Pán jí vyvedl a já šla naposled pro mojí noričku, naposled jsem ji vedla, dala do přepravníku a naposled jsem ji pohladila. Mamka zatím vyřizovala smlouvy, zatím co mě docházelo, že se vzdávam plemený kobyly s nemalou cenou.. Chtěla jsem to vrátit, vymýšlela jsem různé plány, ale nic se neuskutečnilo. Zbyl mi jen pohled na vůz, jak se vzdaluje s mojí nejlepší kamarádkou a učitelkou a hlavně nejlepšim koněm, co jsem kdy viděla.. Bylo to hrozné, slýchat pomluvy o té vychrtlé herce, jak jí mnozí nazývali.. Ted už tohle řeknou jen ze závisti protože to, co já jsem s tim koněm dokázala jen tak nikdo nedokáže.. Skáčeme 130cm, kobyla je hodná, roste jak do výšky tak do šířky.. Výměna se nám asi vyplatila, ale to zjistíme až tenhle rok- čeká nás od března mnoho závodů tak nám držete palce:)